Obřad, část po části
Vysvětlení sema tančících dervišů
Co se odehrává při mevlevíjském sema, část po části: hudba, pláště a klobouky, čtyři selamy a co je obřad a co představení.
Rezervovat dervišský večer ↗Rychlá odpověď
Sema je mevlevíjský súfijský obřad, při němž se tanečníci zvaní semazeni otáčejí do hudby. Má pevně daný řád: chvalozpěv a improvizaci na rákosovou flétnu, pomalý průvod o třech okruzích, čtyři části zvané selamy, v nichž tanečníci víří, a závěrečnou recitaci. Mevlevíjský řád vznikl v Konyi po Rúmího smrti v roce 1273 a UNESCO zapsalo tento obřad na seznam nehmotného kulturního dědictví.
Co je sema
Slovo sema pochází z výrazu pro naslouchání. V mevlevíjském řádu jde o rituál vzpomínání na Boha, konaný v sále zvaném semahane, při němž se tanečníci, semazeni, otáčejí v kruhu kolem svého šejka. Je to modlitba vyjádřená hudbou a pohybem. UNESCO označuje Konyu a Istanbul za nejaktivnější centra řádu v současnosti. Obřad se řídí předepsaným řádem, a jakmile jej poznáte, přestane vám večer připadat jako podívaná a začne se číst jako sled jednotlivých kroků. Mnozí návštěvníci očekávají show a nacházejí rituál – a tento rozdíl stojí za to si ujasnit ještě před odjezdem. Zbytek tohoto průvodce provází obřadem v pořadí, v jakém se odvíjí.
Hudba
Hudební repertoár sema se nazývá ajin. UNESCO jej popisuje jako soubor čtyř částí, které zpívá a hraje malý soubor: zpěvák, neyzen (hráč na ney) a dva perkusionisté na tympán a činely. Ney je podélná rákosová flétna a turecká verze má obvykle sedm otvorů, šest na přední straně a jeden palcový otvor vzadu. Hudbě dominuje ney. Skladby jsou komponovány přímo pro tento rituál a několik osmanských skladatelů napsalo ajiny pro mevlevíjské lóže, takže to, co slyšíte, k obřadu patří, místo aby jej jen zdobilo. Všímejte si, jak si nástroje předávají slovo, protože každý selam má vlastní hudbu a tyto přechody označují, v které části obřadu se nacházíte.
První část: chvalozpěv a rákosová flétna
Obřad začíná Naat-i Şerif, chvalozpěvem na proroka Muhammada zpívaným sólovým hlasem. Končí taksimem, improvizací na ney, kterou řád vykládá jako božský dech, jenž dává život všemu. Jiné prameny na začátek přidávají modlitby, recitaci Koránu a čtení z Rúmího Masnaví, takže přesný průběh se mezi zdroji i mezi lóžemi mírně liší. Co zůstává neměnné, je nálada: nejprve hlas a flétna, zatím žádný pohyb a semazenové čekající ve svých černých pláštích. Pokud do sálu vejdete právě v této fázi, jste na správném místě.
Druhá část: procesí
Následuje Devr-i Veled, pojmenovaný po Rúmího synovi Sultanu Veledovi. Semazenové pomalu obcházejí sál za instrumentální hudby. Před každým oběhem se ukloní tanečníkovi před sebou a poté tomu za sebou – pozdrav popisovaný jako setkání duše s duší. Celkem vykonají tři oběhy. Než oběhy začnou, zazní rázný úder o zem, který řád spojuje s božským příkazem při stvoření. Poté, co oběhy skončí, si sundají černé pláště. Sledujte tento okamžik, protože odděluje úvod od otáčení. Vše až do tohoto bodu je chůze. Otáčení začíná teprve tehdy, když jsou pláště sundány, takže pokud stojíte v zadní části sálu a nevidíte na podlahu, nechte se vést hudbou.
Co znamená oděv
Semazenové vstupují v černých pláštích a vysokých hnědých plstěných kloboucích. Výklady řádu čtou plášť jako hrob a klobouk, sikke, jako náhrobek ega, takže sundání pláště znamená znovuzrození. Dlouhé bílé sukně a kabátce pod nimi jsou dalšími symboly, které obřad ukazuje, i když prameny vysvětlují bílý šat poněkud odlišně, a já uvádím jako ustálené pouze plášť a klobouk. Klobouky stojí za pozorné prohlédnutí, pokud je uvidíte vystavené v muzeu lóže.
Třetí část: čtyři selamy
Selamy tvoří hlavní část obřadu. Tanečníci se točí tak, že pravá noha je pohání dokola kolem levé, která zůstává pevně jako osa. Paže mají zdvižené, pravá dlaň směřuje vzhůru, aby přijala milost, a levá dolů k zemi. Každý selam je samostatná hudební věta. Jeden široce citovaný výklad čte první jako zrození k pravdě skrze poznání, druhý jako vytržení z řádu stvoření, třetí jako proměnu tohoto vytržení v lásku a čtvrtý jako návrat ke službě všemu stvoření. V posledním se k otáčení připojuje šejk. Každý selam je svébytná hudební věta, takže se nechte vést hudbou, abyste věděli, kde se nacházíte, místo abyste počítali.
Závěr
Obřad končí recitací z Koránu. Často užívaným veršem je 2:115, který praví, že kamkoli se obrátíte, tam je Boží tvář. Rituál uzavírají modlitby a společná invokace a od publika se očekává, že po celý obřad zůstane zticha a v klidu – ticho po otáčení je jeho součástí. Pokud jste na večerní večeři, počítejte s tím, že o tento závěrečný úsek se postará harmonogram hostitele: úvod před ním a jídlo po něm jej rámují. Ne každé místo dodržuje každý krok plného rituálu. Pokud je něco kratší nebo přeskupené, je to věc formátu, ne chyba.
Obřad nebo představení
Mevlevijské lóže byly v Turecku uzavřeny v roce 1925 a UNESCO uvádí, že stát začal znovu povolovat veřejná představení v 50. letech a v 90. letech omezení zmírnil. V těch letech se tradice předávala především jako hudba a zpěv, nikoli jako duchovní učení. UNESCO dodává, že mnohé obřady jsou dnes pro návštěvníky inscenovány ve zkrácené podobě, zatímco některé soukromé skupiny usilují o obnovení původního intimního charakteru. Večer s večeří patří do kategorie pro návštěvníky. Je to skutečná hudba a skutečné otáčení, v řádu blízkém obřadu, ale není to plná bohoslužba, a hostitel by to měl říci. Nic z toho nečiní večer bezcenným. Znamená to, že byste měli jít kvůli hudbě, otáčení a výkladu, a chápat jej jako úvod do tradice, nikoli jako náhradu za bohoslužbu v činné lóži.
Istanbul a sema
UNESCO označuje Istanbul spolu s Konyou za jedno z nejaktivnějších center mevlevijské tradice. Městská Galatská mevlevijská lóže, založená v roce 1491, je dnes muzeem, které také hostí představení vířících dervišů, a ukazuje uspořádání semahane v osmanské budově s osmibokým sálem. Návštěvníci v Istanbulu tak mohou vidět obřad v lóži, v představení nebo jako součást večera, jakým je večeře na tomto webu. Každý má jinou atmosféru a úvod, který dostanete, utváří to, kolik si odnesete.
Jak se dívat
UNESCO uvádí, že vířivý tanečník má oči otevřené, ale nezaostřené, takže se okolí rozostřuje a plyne. Udělejte totéž. Místo sledování jednoho tanečníka nechte oči spočinout na kruhu a všímejte si paží, sukní a pomalého tempa. Buďte zticha a telefon mějte stranou; blesk narušuje soustředění tanečníků. Podle UNESCO tanečníci tradičně nejprve dodržují doporučený několikahodinový půst, což je jeden z důvodů, proč večeře poté tak přirozeně zapadá do řádu večera. Pokud můžete, seďte tam, odkud vidíte celý kruh, protože vzorec skupiny je součástí smyslu.
Pro koho to není
Pokud chcete světla, scénickou show nebo živý tanec, sema vás zklame. Je pomalá, záměrně opakující se a dlouhé úseky tichá. Také žádá publikum o úctu k náboženskému rituálu a muslimové mají na hudbu a tanec při bohoslužbě různé názory, takže někteří lidé sledují s rozporuplnými pocity. Pokud jste v tichém prostředí neklidní nebo přivádíte malé děti, které hodinu nevydrží být zticha, může vám lépe vyhovovat jiný večer.
Často kladené otázky
Co znamená sema?
Sema pochází ze slova, které znamená naslouchání. V mevlevijském řádu označuje vířivý obřad, rituál vzpomínání na Boha prováděný za hudby.
Proč se dervišové točí?
Otáčení je formou modlitby. Řád je chápe jako duchovní vzestup skrze poznání a lásku, přičemž každé plné otočení provází vzpomínka na Boha.
Jak dlouhé je celé sema?
Prameny neuvádějí jednu pevnou délku. Představení pro návštěvníky bývají zkrácená, proto si raději ověřte délku uvedenou u vaší vstupenky, místo abyste ji předpokládali.
Je sema totéž co břišní tanec nebo lidový tanec?
Ne. Jde o súfijský rituál s pevným řádem, stanovenou hudbou a symbolickým oděvem, který publikum sleduje v tichosti.
Mohou se točit i ženy?
Historicky šlo o mužskou praxi, ale prameny popisují ženy jako rané účastnice a některé skupiny dnes pořádají smíšené obřady. Ověřte si program na váš termín.
Je obřad zapsán na seznamu dědictví?
Ano. UNESCO prohlásilo obřad Mevlevi Sema v roce 2005 za Mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva a dnes je zapsán na seznamu nehmotného dědictví UNESCO.
Zdroje